Jednoho krásného dne se paničky domluvily, že bychom mohli uskutečnit procházku u nás do pískovny. Byla to i tématická procházka, jelikož jsem chtěl názorně Sidymu ukázat, jaká je legrace, když si tak plavu..ani nevím jak :-) Slovo dalo slovo a v pondělí 26.9.2006 jsme odpoledne vyrazili vstříc novým zážitkům. Cesta ubíhala celkem v pohodě, občas jsme si se Sidym vysvětlovali nějaké ty psí záležitosti…zná to, jsme oba pejsci. Pak jsme běhali po poli…teda ..běhal jsem jen já, teda většinou, Sidy si lehnul na kraji pole do polohy vojáka v zákopu a čekal, co se z toho vyvine a jestli se mu ten plavý potrefenec brzo vrátí. Pak se nám otevřel pohled na naší krásnou pískovnu a našim hostům se tam moc líbilo. Když jsme došli k vodě, já jsem, tak jako vždycky u vody, neztrácel čas a hop….šipka a už si to plavu jak mašina. Dana se Sidíkem v němém úžasu na břehu pozorovali, jak mi to pěkně jde. Po krátkém předvedení toho, jak z vody nosím vše, co mi tam hodí….teda skoro vše, mladší páníček mi tam hodil v zápalu boje i balónek na šňůrce, ale v balónku byla díra a ten se nenávratně potopil ke dnu. Pak můj mladší páníček se jal přemlouvat Sidyho, ať to taky zkusí, když mu to tak názorně ukazuji, ale Sidy nechtěl. Páníček…jako mladík činu, vyzul si boty , sundal ponožky a v kraťasech vlezl do vody a v hlavě měl nápad, že to Sidyho naučí. Mladší panička Sidyho ho ze břehu zásobovala piškoty a Sidy pokračoval do vody dále a dále. Musím uznat, že mu to opravdu šlo, kontroloval jsem to, plavající okolo nich. Ale stále se mu nožky dotýkaly dna, takže pro něj jistota, ale i tak to byl úspěch, takhle daleko ve vodě ještě nebyl….pravila Dana. Paničky Sidyho z břehu tak usilovně povzbuzovaly, jaký je to pašák atd., že úplně přehlédly,že je tam taky moje maličkost. Tak jsem vylezl na břeh a oklepal se u paničky a jejích nohou, ihned pochopila, co jsem jí tím chtěl naznačit a moc mě chválila a taky vyfotila. Pak jsme všichni společně obešli celou pískovnu dokola a vyfotili krásný západ slunce, který se nám tam naskytl. Nadešel čas vrátit se zpátky k nám, tam jsme se rozloučili a slíbili si, že to budeme muset brzo zopakovat. Pak Dana úspěšně vycouvala z naší zahrady a celá moje smečka začala mávat, a jelikož tohle já neumím, začal jsem štěkat na rozloučenou. Byla to moc hezká procházka. Zapomněl jsem však říct, že jsme tam se Sidym nebyli sami, šli s námi i moji dva mladší páníčci Arnošt a Ondra a se Sidym přijeli krom Dany ještě i jeho malí páníčci Matoušek a Anička.
|