Sraz CHS Kesidy – Kemp Velkopařezitý v Řásné u Telče

18.9. – 19.9.2010

       V sobotu dopoledne jsme vyrazili na sraz Kesiďáků. Už dlouho jsme se na tu akci těšili. Dálnice D1 až na malé kolony celkem v pohodě. Do kempu jsme dorazili těsně před polednem. Už jsme viděli, že někteří nacvičují na zkoušky ZOP pod zkušeným vedením Ing. L. Nováka. V pátek večer měli od něj i přednášku o chovatelství atd. Přivítali jsme se s celou rodinou Baudyšových, pozdravili známé i neznámé a šli se ubytovat. Chatka č. 13 byla pro dnešní noc naše útočiště. Samozřejmě všichni chtěli vidět i Dantíka. Takže se musel představit hrdý otecko, pozdravil některé své dcery co byly na dosah a vše bylo ok. Ubytování v chatce bylo fajn, čtyři postele pro nás tři skýtaly dost pohodlí. Dantík byl během dne, když nebyl s námi venku, ve svém výstavním domečku na verandě. Spokojeně si tam chrupkal, když páníčci měli práci či zábavu. Samozřejmě, že byl povětšinou s námi. Pocvičili jsme si na louce, prohlídli si okolí kempu, zatímco zbytek naší výpravy si dal po obědě šlofíka. Přinesli jsme jim do chatky návnadu v podobě houbiček, které se na nás smály na kraji lesa vedle cvičící louky. Došlo tedy  i na vytoužené houbaření manžela s Ondrou, zatímco já jsem společně s Janou vytvářela rekvizity a kula plány na sranda závod, který proběhl odpoledne. Naštěstí kemp a jeho zařízení nám hodně pomohly. Takže jsme daly dohromady překážkovou dráhu, určily pravidla a všem účastníkům bylo sděleno, že ve 4h odpoledne bude start. Do té doby jsme připravily ceny, které opravdu bravurně zařídila Baudyšovic rodina a štědrý sponzor HappyDog, tudíž nikdo nesměl odejít s prázdnou. Další pomocnicí byla i Míša Neumannová co má doma šikulu Anzi-Badyho. Takže paničky otců vrhů a panička matek vrhů velice dobře spolupracovaly J

Všude panovala skvělá nálada, hlavním tématem samozřejmě byli psi, jejich dovednosti, lumpárny, předávaly se zkušenosti i zážitky.

Byla jsem strašně ráda, že mohu vidět potomky po Dantíkovi takhle hezky pohromadě. Nemohla jsem se vynadívat, snažila jsem se i fotit, ale to víte, nejlepší je to pomuchlování on-line. Všichni páníčci byli skvělí. Moc jim děkuji, jak krásně se věnují svým zlatíčkům, rozvíjejí jejich povahy a rozvoj osobnosti. Samozřejmě, že jsme pozorovali i další účastníky srazu, viděli i potomky Anzi – Badyho, který zde měl tři potomky z CHS Černá tečka. Podoba se taky nezapřela, stejně jako u nás. Byli tam všichni Kesiďáci z vrhu B, takže i zde bylo dost objektů k pozorování. Všichni hafíci byli skvělí, žádné větší šarvátky nebyly na pořadu dne, a když už přece jen byla nějaká výhružka, páníčci zakročili a vše urovnali do spořádaných kolejí. Měla jsem radost, že jsem ve společnosti zodpovědných majitelů hovawartů.

Sranda závod byl krásný, nasmáli jsme se, všichni si vzájemně fandili a závodníci se opravdu snažili. Takže je na trase závodu čekalo proběhnutí tunelu, pak dvě lavičky nahrazující pidikladinu, pak improvizovaná (dva špalky a pár prutů) nízká „metrovka“ asi 30cm, slalom z plastových židlí, pak hračkový výběr té nejlepší hračky a společná donáška do cíle. Vše bylo samozřejmě na čas a body za hračky. Kdo udělal nějaký kousek pro pobavení publika byl oceněn dalšími body. Takže jsme viděli supr výkony, snahu o překonání překážek buď psem nebo páníčkem, přemlouvání či přetahování o hračky a nakonec i dogdancing či překonání pidikladiny ve stylu 2 & 1, tudíž fenka v náruči svého pána. Dokonce i panička od Cadetta Chucka si odběhla sranda závod ve svém vysokém stupni těhotenství….obětavost zaslouží uznání. Bylo vyhlášení výsledků, všichni dostali hodnotné ceny, medaile, diplomy…nikdo neodcházel s prázdnou. I zde se sluší poděkovat za perfektní organizaci , výrobu diplomů, medailí a v neposlední řadě i  za ceny právě celé Baudyšovic rodince. Fotoreportáž určitě zařídí Pavel Uhlík, kterému ten foťák cvakal fotky v neuvěřitelné dimenzi.

Večer jsme si všichni společně sedli u ohně, pekli se buřty ( díky paní Baudyšová….byly opravdu velice dobré) a povídalo se. Pak začalo okolo ohně kolovat něco na zahřátí, takže veselost účastníků byla po čase opravdu na vysoké úrovni. Všichni se perfektně bavili. Hafíci spokojeně odpočívali v chatkách. Měli v sobě tolik zážitků, dojmů a odpočinek byl určitě na místě. Sem tam někdo od ohně odešel, to když si šel zařídit venčení či přípravu večeře pro své miláčky. Seděli jsme do půlnoci a rozcházeli jsme se s vědomím, že ráno vyrazíme na stopy. Sice po pravdě přiznávám, jistota, že vstaneme všichni odhodlaní, byla malá, ale opět se ukázalo, že hovawarťáci jsou odolní a ráno v půl osmé se nás sešlo docela dost. Štěňátka si vzala pod svá křídla Jana a já jsem mohla s Dantíkem samostatně na stopu. Udělali jsme si 150 kroků dlouhou, s jedním lomem a 4 předměty. Jestli zafungovalo prostředí (neudělat si ostudu ) či velké kousky paštiky či krásné počasí nevím, ale stopa se nám opravdu povedla. O tom svědčí moje chválení, které bylo slyšet až za lesem, kde stopovali naši potomci. Jejich odezva, že už vědí, jak se chválí nás potěšila. Dantík se překonával, jak ve cvičení, tak na stopičce. Udělal mi s tím strašnou radost. Pak jsme vyrazili všichni  z chatky 13 společně na houby. Sluníčko nám svítilo na cestu a houbičky se nedaly pobízet a ukazovaly se v hojném počtu. Podobné zážitky s houbařením měl všichni účastníci srazu a každé venčení v lesním porostu přinášelo domů plné misky na vodu, mikiny, košíky i ruce samotné. Dantík vše pozoroval , občas musel být odložen v lese na volné prostranství bez hub a sledoval, jak jeho páníčci lezou po kolenou a sbírají houbičky pidi velikosti a slastně  mlaskají při pomyšlení, jaké budou v octě za dobrotu. Z lesa nás vyhnal až pohled na hodinky, protože většina účastníků, včetně nás, hlásila svůj odjezd po obědě a tak jsme se chtěli se všemi rozloučit. Dali jsme si oběd v restauraci v kempu, zabalili saky paky, rozloučili jsme se a vyrazili ještě na návštěvu 10km vzdáleného města Telč, náměstí a zámecký park opravdu stojí za shlédnutí. Cesta domů ubíhala celkem v pohodě, ale dálnice D1 a nedělní návrat do Prahy opět nezklamal, takže bouračky, kolony, cesta jinak na 1,5h se protáhla na 3,5h a když jsme v šest večer brzdili u našich vrat, měli jsme toho opravdu plné zuby. Ale to hlavní z celého víkendu je to, že jelikož jsem měla v neděli narozeniny, dostala jsem ode všech, aČ by to vůbec tušili, krásný dárek. Být s nimi na super srazu, vidět je, prožít s nimi pár dní a potěšit, pokochat se s jejich miláčky v hovawartím kožíšku.

VŠEM MOC DĚKUJI JMÉNEM CELÉ NAŠÍ RODINY A TĚŠÍM SE ZA ROK NAVIDĚNOU !!!!