Byli jsme Danou pozváni, abychom strávili u nich dnešní odpoledne. Vyrazili jsme tedy po obědě vstříc novým zážitkům. Samozřejmě, že se těšil i Dantes, který neviděl Sidyho skoro 3 týdny, které jsme nebyli na cvičáku. Cesta byla občas dosti zasněžená a zafoukaná, ale nakonec jsme domeček, kde bydlí Sidy se smečkou našli a bylo to vítání, radost pohledět. Hafíci si hned dali nejen jednu lízanou na uvítanou, ale i si zařádili ve sněhu. Pak jsme vyrazili na slíbenou procházku, a šli jsme cestou, kterou Dana se Sidym chodí denně, ale teď to tam vypadalo, že tudy nešel opravdu dlouho nikdo. Sněhu po kolena, všude zaváto, no kdybychom nevěděli, že jsme kousek od Kladna, mysleli jsme si ,že jdeme po hřebenech Krkonoš :-))) Prošli jsme krásnou stromovou alejí, Dantes se Sidym hráli na "babu", pak na honěnou, no prostě si užívali zimní radovánky. Pak se Dantula rozhodl, že ze Sidyho udělá sněhuláka a tak ho tak dlouho muchloval ve sněhu, že Sidy pomalu ztrácel černoznakatou barvu a převlékl kožíšek do bíla. Pak si dali trochu zeleného na poli, kam jsme došli a kde se nám zase nožky bořily do hlubokého sněhu a kde nám Dana krásně vyprávěla historii Buštěhradu. Je vidět, že své bydliště má opravdu ráda. Pak se zničehonic objevil strašný vítr a sněžení a my jsme honem rychle utíkali schovat se do lesa a zaveleli jsme ke zpáteční cestě. Když jsme došli zpět domů, dali jsme si teplý čaj a kávu a ochutnali moc dobrý perník, který nám upekla supr hostitelka. Byli jsme na exkurzi po domečku a naši kluci si vyzkoušeli království mašinek a dlouho tam vydrželi. Pak jsme ještě trochu hodili řeč a najednou byla za okny skoro tma a nás čekala ještě cesta domů. Tak přišlo na řadu loučení. Ještě jsem zapomněla říct, že Dantes se Sidym během naší občerstvovací trojhodinky sušili kožíšek v předsíni a musím je oba moc pochválit, jelikož byli opravdu moc hodní a taky společně hlídali celý dům. Děkujeme moc Daně za pozvání a doufám, že i oni brzo navštíví nás a Dantesovo království. |