Rok se s rokem sešel, je tady léto v plném proudu a po čase relaxu nadešel čas práce. Práce ve smyslu – práce se psem a užívání si s rodinou. Po loňské zkušenosti, že obojí se dá splnit na výcvikovém táboře, jsme i letos vyrazili mezi kamarády, přátelé a psy  do Tyry.

Letos jsme jeli v sestavě panička, páníček , Ondra a samozřejmě Dantes. Starší syn zůstal doma, neb ho zaměstnala brigáda a tak se pasoval i do role hlídače rodinného sídla. A to jsme ani netušili, že právě této funkce si celý týden užije dosytosti. Ale o tom později.

Již od ranních hodin tušil Dantes, že se někam pojede. Balení věcí do auta v něm vždy způsobí pocit….“ Nesmím dopustit, abych zůstal doma“ a tak pro jistotu nepřetržitě hlídal auto ulehnutím k jeho kolům. Měl 100% odložení i bez povelu J Po obědě se dočkal…nemusela jsem ani moc nahlas vyslovit povel Hop a už už byl v kufru s výrazem ve tváři….Hurááá, jedu s Vámi ! No jako by tomu kdy bylo jinak , že?

Cesta do Beskyd ubíhala celkem v klidu a pohodě, dokonce i dálnice D1 neměla ten den na plánu nějaké nepřístojnosti a tak s častými zastávkami jsme nakonec v pořádku okolo 17 h dorazili do RS U Haliny, kde už jsme poznávali „dobré známé“. Dantes už od odbočky v autě neskutečně štěkal, upozorňoval, že odbočení do tábora jsme si pamatovali dobře a pak přešel ve výrazné kňučení, až nám v autě uši zaléhaly, to zase zdravil své psí kamarády, které cítil a poté i viděl. Uvítala nás organizátorka tábora Anička Brázdová, dostali jsme klíče a s údivem v očích jsme zjistili, že budeme bydlet u lesa….v nejvýše položené chatce. No naše fyzička zase jednou dostane pěkně do těla. Po vybalení a seznámení se s osazenstvem chatičky č. 11, kdy nám po celý týden budou dělat společnost prima lidičky, jmenovitě Marta Zálešáková s celou svou družinou, čítající páníčka i dvě fenky Axi a Boru, dále Míša Weidnerová se svou Carevnou Katčina Smečka a jako poslední byla Blanka Jarolímková se svou Aborou Lumakuto. No řekněte…mohl si Dantes přát víc…takový psí harém přímo pod jednou střechou? Neměli jsme si na co stěžovat. Večer nás čekalo setkání se všemi účastníky, byl nám představen program a organizace tábora a dobrá večeře to zakončila. Takže paničce bylo hned první večer jasné, že tady se rozhodně ráno nevyspí, stopy od 6 hodin,poté obrany a pak snídaně. Ale počítala s tím a rozhodla se nezahálet. Já jsem s ní souhlasil, neb nuda a ležení mi není příjemné.  Celý týden jsme každé ráno jezdili na stopy, nejdříve jsme ukázali, že umíme i vybouchnout, panička pak se mnou vedla dost ostrou řeč , rozhodl jsem se to více nezkoušet a když mi naservírovala pachové koláče plné dobrot…paštika, sýr, párečky…stopoval jsem s nadšením a úsměv na tváři paničky na šňůře stál za to. Dostávalo se nám dobrých rad, ukázek zkušenějších a tak máme z naší stopařské práce nyní větší potěšení a radost, neb metody zabírají. Obrany jsme též vzali vážně a až na jeden večer, kdy panička rozhodla, že se bude odpočívat jsme pravidelně chodili kousat střídavě na Mirka Valentýna a Jardu Lábíka. Jejich práce je opravdu to nejlepší, co se nám mohlo dostat. Využívali jsme toho hojně a tak ke konci tábora to bylo na Dantíkovi i vidět. Též máme v plánu v tom pokračovat. Kontakty s figuranty byly navázány a tak nám držte palce, aby výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Abych se vrátila k té hlídačské práci našeho staršího syna. Jako  zodpovědní rodiče jsme kontrolovali stav domova po mobilním telefonu. Vše probíhalo dle stanovených pravidel, nastalo pondělí jako každé jiné, večer telefon, že je vše ok, syn nehladoví, pracuje a je spokojen. Bylo 9 hodin večer. V 9,30 večer telefon znova…říkala jsem si, zapomněli jsme si popřát dobrou noc či co? A najednou na výrazu obličeje mého manžela bylo vidět, že dobrá noc to rozhodně nebyla…… Syn hlásí, že naše obydlí prošlo přírodním živlem zvaný „tornádo“ a ač nebydlíme v Americe, ale pouze ve Středočeském kraji, i tak si nás našlo. Následky krom hmotných škod naštěstí nebyly žádné. Myslím zdravotní na našem synovi…to je to nejdůležitější a ostatní…..no tak máme 4 díry ve střeše baráku, střechy na kůlně a dílně jsou po větrném přeskládání nefunkční, zastřešení bazénu a bazén samotný připomíná spíš smetiště bez přikrytí, na terasu přistálo 50 střešních tašek, takže dlažba už není dlažbou  a nejvíc to všechno odnesl kotec Dantese. Najednou měl vymetenou boudu od slámy, konstrukce byla 50cm nad zemí a dřevěná střecha ( nasazení na konstrukci bylo těžké pro 6 silných chlapů) si poletovala po zahradě jak tříska. Takže suma sumárum docela pěkná spoušť. Syn je zocelením chlapa a tak nasadil na hlavu cyklistickou helmu a šel zjišťovat ven, jak to vypadá v reálu. No docela šok. Snažili jsme se ho celou dobu povzbuzovat po telefonu, manžel byl rozhodnutý ráno sednout na Pendolíno v Ostravě a jet domů pomoct. Ale v těžké chvíli poznáš přátele…říká se…..a opravdu tomu tak je…teda aspoň u nás.  Syn byl první kdo řekl, táto zůstaň tam, já to tady zvládnu. Jeden soused sehnal pokrývače, druhý byl psychickou podporou přímo na místě a tak my jsme to mohli jen sledovat mobilem. Ale největší  uznání a poděkování patří našemu synovi. Zvládnul tuto vypjatou situaci s přehledem, vše perfektně zadokumentoval fotoaparátem a tak pojišťovna neměla nejmenších námitek k uplatnění škody. A nám ostatním nezkazil dovolenou. Děkujeme !

Celý týden jsme měli možnost i cestovat během dne, Dantes hlídal chatku, odpočíval a nabíral síly na cvičení.My výletovali. Vždy se k nám někdo přidal a tak to bylo fajn. Udělali jsme výšlap na Javorový vrh, jeli lanovkou, pak jsme se byli koupat v Polsku , v krásném aguaparku ve městě Wisla, přímo v hotelu Golebiewski, vloni se nám tam moc líbilo, vrátili jsme se tam ještě jednou ve čtvrtek, koukli jsme se lanovkou i na Pustevny, jestli tam pořád,   krásné stavby Libušín i Maměnka, stále stojí. Počasí vyšlo celý týden přímo ukázkově. Teplo, slunečno, absolutně bez deště…co si přát víc. Našli jsme další nové kamarády, probrali jsme plno témat a to nejen psích a domů jsme odjížděli spokojení, vycvičení a trochu i unavení. Doma na nás čekala práce, ale už jen malá, skoro všechno zvládnul vrátit do původního stavu náš syn s pomocí sousedů. Takže i Dantes měl nakonec kde spát. Děkujeme všem organizátorům tábora, milým a ochotným výcvikářům a potažmo i všem táborníkům za bezva strávený týden v jejich společnosti.